Ráno se sice docela rozumně vykopeme z kempu, ale pro změnu zakempíme v Aurelia žrádelně asi tak na tři hodiny. Takže z plánované snídaně se stal spíš pozdní oběd. Byli tam všichni moc příjemní, každej kdo šel kolem se nás ptal odkud jsme, kam jedeme a pak nám popřál šťastnou cestu. Když konečně vyrážíme na cestu, jsou skoro tři hodiny. První zastávku děláme v Grants. Honzovi se nejelo moc dobře, cestou skoro usínal. Na benzínce si proto dá Red Bull, kterej ho trochu spravil. (myslím, že to dnes nebylo ani tak vedrem, jako tím, že v tom kempu jsme měli stan postavenej na šutrech, a vzhledem k našim low-costovým karimatkám to bylo značně nepohodlné)
Do Albuquerque přijíždíme kolem sedmé. Jedeme po nekonečně dlouhé Central Avenue. Přejíždíme Rio Grande, což je kupodivu docela malá řeka. Za městem se trochu zamotáme, než najdeme svůj kemp. No a dál to už znáte. Teď sedíme v kempu přežraní a pijeme pivo 
ahoj, abyste byli trochu v obraze, co se děje tady u nás, takposílám některé titulky z dnešních zpráv:
„Petra Paroubková sepsala Ódu na manžela“
„Papež upadl a je v nemocnici “
„Ženský orgasmus výrazně ovlivňují partnerovy příjmy, zjistili odborníci “
„Muž na Den dětí onanoval před školačkou“
„Kanadské batole se plavilo na autíčku několik kilometrů po řece “
…a tak
posilam pozdravy z norska sem zpet zdrava a mam kotel fotek…. uzivejte pao…. btw. nemoc se hodi zvldla sem precist skoro celej blog
)))
Tak se mi trošku zdá, že vy jste nějak přeblikli a cestu pojímáte jako gastronomický zájezd
Ale užívejte dokud Vám budou pupky a persil stačit…
„Petra Paroubková sepsala Ódu na manžela“ – prý byl na to téma vymyšlen nový terminus technicus – ENDORFINISMUS. Že když teď někdo něco napíše a bude pod vlivem endorfínů tak už to třeba nebude aforismus nebo alibismus a tak
… a to by se Vám taky mohlo stát