První zastávka na cestě do Texasu je v Midpoint Café v Adrianu. Kromě toho, že je to moc příjemné místo s atmosférou starých zašlých časů, je také uprostřed Route 66. Což znamená, že i my jsme se přehoupli do druhé poloviny našeho putování po matce cest.
Kousek za kavárnou narazíme na opuštěnou benzínovou pumpu. Je kouzelná. Neodoláme a děláme pár fotek.
Další povinnou zastávkou je Cadillac Ranch. Je to deset do země zabodnutých starých aut, která kdysi možná byla krásná, ale bohužel je teď zdobí ne moc povedené grafitti. Navíc je tam přeturistováno, takže nás toto místo zase až tak nenadchlo.
No a vrcholem dne byla hned po příjezdu do Amarilla návštěva Big Texanu, proslulé restaurace, ve které si můžete dát zadarmo dvoukilový steak. Má to ovšem jednu podmínku. Musíte jej sníst do hodiny a k tomu ještě bramboru pečenou, rohlík s máslem, fazole a krevetový koktejl. Mnozí to prý zkusili, málokdo uspěl. Zrovna když jsme tam byli, tak to zvládl jeden týpek. Zavládly bouřlivé ovace. Klobouk dolů. Porce to byla pořádná, a kořeň vypadal, že po svých neodejde. My jsme to nepřeháněli a objednali jsme si dle svých reálných možností. Příjemné místo, příjemná atmosféra i obsluha. Sice je to tam obrovské (jako teda prý asi všechno v Texasu 
), ale tentokrát to nebylo na škodu. Bylo takové opravdové přivítání se s Texasem.
V kempu stihneme tak tak postavit stan a nastane vichřice, fujavice, bouřka veliká, která nás vyžene od stolu do stanu. Jsme rádi, že neuletíme s ním.
Zvětšit mapu
Kua, RSS mi ignorovalo tři nový vály, a to se dívám, že už to tady pár dní visí, bylo mi divný, že se už dlouho nic neděje..
Na dvoukiláč bych si taky netroufl, ale napůl bysme to s Číkusem snad zvládli – co myslíš?
Jinak pár info ohledně motosrazu Vysočina – takový smíšený pocity:
Pátek byl naprosto luxusní; přijeli jsme tak mezi šestou a sedmou, postavili stan, zjistili, že nikoho známýho nevidíme, tak že půjdem natankovat nějakej ten škopek a pak dozadu vykoupat; u piva jsme se potkali s VláďouXX (Carlosův brácha, budete je znát z víláku) a jeho kamošem, pak jsme potkali ještě Sketchyho, ale ten se tam snažil zapůsobit na nějakou mařku, co si dovezl (nebo jak to bylo), tak toho s náma zas tak moc nepopil; během stmívání mě kurevsky dokousaly takový malý sviňsky mušky, nestačil jsem je na nohách zabíjet a když mě to po pár minutách přestalo bavit a vzal jsem si (ikdyž bylo ještě celkem teplo) dlouhý gatě, měl jsem už nohy pokousaný a flekatý; šli jsme mrknout k vodě, ale na koupání jsme se vyprdli, kvůli těm kousacím sviním, u vody jich bylo ještě víc.. a tak se šlo poctivě chlastat..
Kelímkovej kozel byl na srazový poměry nadprůměrně dobrej, až mě to překvapilo, těžko říct, možná to bylo extrémní žízní, ta se ale držela celej večer a na zahnání rozhodně dva-tři škopky nestačily.. 
Večer proběhl ještě super pokec s Autorem a pak už se jelo v duchu Kokotích Minut, Dark Gamballe a nejlepší kalba tradičně na Orlík rev., čekal jsem, že nebudu ráno mluvit, nakonec jsem mluvil celkem schopně, ani ne moc chraplavě, jen sem-tam jsem zavzpomínal na věk okolo čtrnácti a vesele si zamutoval.. 
Honzík mě ještě vytáhl na panáka, ale Pan Jelen nebyl přítomen, vůbec výběr tvrdýho nebyl žádnej zázrak, tak jsme místo Jägera dali rum.. mno – málem podle visáčů – „teplej rum pil, i když po tom blil“ – mně se naštěstí jenom zkřivila držka, bo to bylo docela hnusný, Honzíka to docela koplo, ale pokud vím, zpátečku ani u něj Rum nezařadil, takže dobrý; a pak už se šlo chrápat..
Mno a sobota – ráno jsme se vzbudili do super počasí – kolem 18-20 stupňů, pod mrakem, ideální počasí na mašinu, dlouho jsem váhal, jestli se mám, zatímco žena vyspává, jet prolítnout na mašině anebo začít tankovat škopek, na kterej jsem měl hroznou chuť; nakonec to dopadlo tak, že začal chcanec.. píšu Zuss, jestli není u PC, ať mrkne na ČHMU na radar, jestli je to jenom něco lokálního, nebo celorepublikový – Zuss napsala, že je na táboře v Humpolci a že u nich trochu sprchlo a přestalo – říkám si: hurá; sice už bylo všechno mokrý, tak bych se na projíždění vyprdnul, ale chtěli jsme zajet do Bíteše na oběd; začal jsem se radovat, když opravdu po půl hodině chcát přestalo, ale nevydrželo to dlouho, za deset minut začlo znova a takhle se to pak opakovalo ještě několikrát.. kolem půl jedné (to už byla Anče vzhůru) to začalo vypadat slibně, tak jsme sedli na mašinu a sjeli na to žrádlo, což bylo moc fajn, akorát pár minut po příjezdu do hospody to zase začlo, a tentokrát už hafo..na cestu zpátky jsem si vzal jen vrch od nepromoků, gatě půjčil Aničce, bo měla jenom rifle, vypadala v nepromoku mojí velikosti vtipně – asi jako když si brouk pytlík po vydatné žranici nasere do gatí..
Zbytek dne už jen chcanec, tak jsem zkoušel vyhaluzit variantu, že by pro nás Honzík (byl už ze srazu odjetej) dojel autem, naložily by se tam mokrý věci a moje batožena a že bysme udělali nějakou párty u něj, tak že se ozve..tak jsme přestal pít škopky (ty jsem měl v průběhu toho odpoledne zatím jenom dva) a čekal jak to dopadne – nakonec to nedopadlo, tak jsem chvíli nadával, že jsem zbytečně nepil, ale nakonec byl rád, bo začala být kosa, měl jsem vodu v botách a neměl přezutí (motoboty, těžký boty jsem si blbec nechal doma.. 
), navíc pořadatelé zrušili program, tak jsme sbalili věci a po vylosování tomboly (výhry: jedny cigára a jedna helma) kolem desáté večerní odfrčeli domů.. škoda že to počasí nevyšlo, i když u totálně prochcané kanálovky mi to přišlo super, tady ta skvělá atmosféra chyběla, a oproti „skvělé bahenní akci“ to byl prostě „jen sraz, kde chcalo“ ….. Ale to nic nemění na tom, že pátek byl výbornej a byl jsem rád, že jsme se zúčastnili..mno a příště už s sebou beru těžký boty vždy a za všech okolností.. 
Zdar Rode, tomu aspoň říkám vyčerpávajcí příspěvek.
A jen tak mimochodem, skvělá atmosféra viz Kanálovka na Vysočině být samozřejmě nemohla, bo jsme tam chyběli my dva