Chicago příjezd

Ráno před odjezdem ze Springfieldu ještě peru dolary a suším je na dřevěném stole zatížené kameny. Pak nosím ešusem vodu do bagu a přitom mě píchne vosa. Bolí to jak čert. Jsou tu všichni hmyzáci nějací agresivní a radioaktivní nebo co. Potom vstane Honza a odmontuje bag, aby z něj mohl i pivo i vodu vylít, protože to odtéká pomalu. Přitom ho také píchne radioaktivní vosa. Nakonec sbalíme usušené dolary, pivem smrdící pasy, všechny naše další švestky a vyrazíme na náš poslední den na Route 66. Projíždíme zajímavá malá města a vesnice. Při jednom foto stopu se seznámíme se skupinkou Italů, kteří právě vyráží na cestu opačným směrem. Jsou plni očekávání, stejně jako my před měsícem. Poslední večeři si dáváme ve stylové restauraci zařízené jako z 50. let. Tam naše putování po matce cest s trochou sentimentu ukončíme. Dál už se odkloníme více na sever, abychom se nemuseli motat několik hodin přes Chicago. Jedeme už skoro klasicky zcela po tmě, sluneční brýle, mikiny zapnuté až ke krku. Když dojedeme na sjezd, na němž se máme napojit na dálnici, zjistíme po několika neúspěšných pokus jej najít, že sjezd je na tomto místě jen v jednom směru, a to v tom, který nepotřebujeme. Jedeme tedy opačným směrem na další sjezd a tam to otočíme. Další nemilé zjištění je, že se tu za dálnici platí. To nás ale nevzrušuje. Platit nehodláme. Objevili jsme ceduli I pass only, kterou jsme si přeložili nikoliv jako: Průjezd pouze s I-passem, tedy po zaplacení jakési dálniční známky, ale jako My pouze projíždíme.
Když konečně něco před půlnocí sjíždíme z dálnice kousek od kempu, zastavujeme ještě na benzínce pro pivo a vodu, jak už se stálo dobrým zvykem. K našemu velkému překvapení se ale dozvíme, že bohužel pivo se prodává jen do desíti hodin. Začínám kroutit hlavou, co že to je za policejní stát ta Illinois, ale to ještě netušíme, že bude hůř. Dojedeme před kemp, kde je závora. To nás zatím nevyvede z míry, většinou nás všude čekal dopis na přivítanou, kde předpokládáme bude kód na otevření brány. Ale jediné, co najdeme je upozornění, že vjezd do kempu po deváté hodině není povolen. No paráda. Naštěstí je vedle závory místo tak tak na projetí motorky. Nasraní vjíždíme do kempu, po tmě bez jakéhokoliv plánku najdeme stanovou část. Nemáme ani kód na internet, ani od koupelny. Prádelna je samozřejmě zavřená. Jediné, co je všude kolem v hojném počtu, jsou cedule upozorňující na fakt, že mládež do 16 let nesmí bez doprovodu nejen k bazénu, ale ani na WC a do prádelny. No nic, Illinois ztrácí jeden bod za druhým, takže to jdeme radši zaspat.


Zvětšit mapu

Diskuze uzavřena.