Den proběhl v klidu, cesta byla relativně krátká, až jsme si říkali, že to je skoro nuda. Dojeli jsme do celkem příjemného kempu. Odnesli jsme všechno špinavé prádlo do prádelny. Jenže nám nějak nedošlo, že tato prádelna se na noc zamyká, většinou totiž bývají v kempech prádelny otevřeny non-stop. Takže jsme se v osm hodin večer ocitli v situaci, kdy jediné suché oblečení byly Honzovy plavky a moje tílko a sukně. A to jsme ještě potřebovali zajet na nejbližší benzínku koupit vodu a nějaká piva. No nic, oblékli jsme se do toho mokrého a vyrazili na krátkou cestu k benzínce. Kempy KOA bývají téměř vždy v blízkosti dálnice, benzínové stanice, železniční stanice. Prostě lehce dosažitelné. Ale zrovna tento kemp byl za devatero zatáčkami v hlubokém lese. Cesta tam je značena směrovkami, ale cesta zpět k dálnici bohužel ne. Takže co se nestalo. Dřív nebo později jsme na jednom z mnoha rozcestí zvolili špatnou trasu a už se to s námi vezlo. Napřed jsme se tak nějak motali pořád dokola. Už jsme si začali připadat jak Mařenka a Jeníček. Ručička nádrže se nám začínala pěkně vysmívat. Začala být docela zima. Kolem nás pusto prázdno. Několikrát jsme projeli kolem stejných domů. Nebo se nám to možná jen zdálo. Každopádně na pár rozcestích jsme několikrát byli určitě. Byly tam nějaké zvláštní zóny, protože po nějaké době už byl zcela dezorientovaný i Honza. Po asi hodině bloudění jsme konečně uviděli pár světel. To ale ještě neznamenalo, že by to tam nějak žilo. Po dalších asi 15 minutách jsme naštěstí našli benzínku. Bylo to takříkajíc za pět minut dvanáct, protože už jsme jeli na rezervu. Takže jsme napřed natankovali a pak se vydali vybrat piva, vodu a hnusný kapučíno. Než jsme ho dopili, tak benzínku zavřeli. Kdybychom dojeli o pár minut později, asi budeme dál motorku tlačit. Honza se snažil na off-line mapách v notebooku zjistit, kde tak zhruba můžeme být. Zamotali jsme se tak, že jsme neměli ani tušení. Nakonec jsme se šli zeptat místních mlaďochů, kde že teda jsme. Ti, ač vypadali, že neumí do pěti napočítat, po minutách zírání do otevřeného notebooku nakonec svoji rodnou vesnici našli, takže jsme se tím pádem našli i my. Notebook začal umírat, tak jsme rychle naplánovali, jak se nejjednodušeji dostat zpět do kempu, a vyrazili na cestu. Protože jsme mysleli, že jedeme jen otočku, vzali jsme s sebou jen noťas bez nabíječky a doklady, přece nebudeme tahat všechno
Vyjeli jsme tedy zpět do kempu. Asi po deseti minutách jsme měli už dávno potkat dálnici. Místo toho jsme potkali jednu zavřenou hospodu. Po dalších desíti minutách nám to už přišlo divné. Zastavili jsme na rozcestí a opět zkusili oživit notebook. Naštěstí se ještě chytl. Než jsem jej ale vůbec dostala z bagu, musela jsem vyskládat dvanáct piv na silnici kolem motorky. Vypadali jsme jak pojízdný bufet. Bohužel jsme ale zjistili, že celou cestu jedeme přesně opačným směrem, než bylo třeba. Dospěli jsme k závěru, že než pojedeme dál, nutně potřebujeme občerstvit naše unavené a zmatené mozky aspoň jedním pivem. Ještě, že mají v USA tu toleranci, při dnešním štěstí by nás ještě mohli stavět policajti. Balíme piva i noťas a vyrážíme opět na cestu. Tentokrát už dálnici najdeme. Sjedeme podle cedule na KOA, ale další, které mají následovat, se nám nějak schovávají či co. Takže se opět ocitáme na našem starém známém rozcestí, což znamená, že rozhodně nejedeme dobře. Já si navíc všimnu, že nám něco teče z bagu. No nic, teď to řešit nebudeme, snad už konečně jednou do toho kempu dojedeme. Motáme se ještě docela dlouho, cedule se nám schovávají v křoví, nebo jsou tak malé, že potmě nejdou skoro vidět. Nakonec ale dorazíme ke stanu. Je tma tmoucí. Za svitu baterky zjišťujeme škody. Obal na noťas je nasáklý pivem, peníze a doklady zcela promočené. Bag plný piva. Kromě noťasu, který se Honza snaží oživit hned, naštěstí úspěšně, řešení všech dalších obtíží necháváme na ráno. No na to, že jsme jeli jen pro pivo, jsme najeli přes 60 mil, málem pohřbili notebook, velmi špatně zacházeli se svými cestovními doklady, čímž jsme zcela určitě porušili nějaký zákon a skoro úplně zmrzli. Vypijeme piva, u kterých se nestihl sám povolit uzávěr a usínáme spánkem spravedlivých. Nakonec ten den až tak nudný nebyl
Zvětšit mapu