Večer jsme si natočili budík na 4:45, abychom stihli východ slunce (sunrise) v Monument valley. Ráno jsme kupodivu vstali, sbalili stan a plní elánu jsme se chystali vyjet, když nám přislo divný, že vlastně už je docela světlo. No aby ne, nějak nám nedošlo, že jsme v jiném časovém pásmu a slunce vyšlo už před hodinou 
Takže sice s malým zpožděním, ale vyjíždíme směr národní park. Zaplatíme deset dolarů vstup a jedeme ještě asi pět set metrů, dojedeme k hotelu a tam cesta končí. Pro nás, dál se s motorkou nedostaneme, protože končí asfaltka. No nic, dobře investované peníze. Tak si aspoň obejdeme hotel, podíváme se, co nabízí místní indiáni a jedeme směr Flagstaff. Cesta je příjemná, ubíhá rychle, akorát je zase docela dost velký vedro.
Po příjezdu do kempu ve Flagstaffu zjišťujeme, že jsme cestou nenabili notebook, takže místo psaní další reportáže tak nějak vytuhneme a nic neděláme. Regenerujeme na další cestu po route 66. Najednou se zatáhne a tak tak, že stihneme postavit stan a nanosit do něj věci.
Už nějakou dobu s sebou vezeme litr slivovice, ale vzhledem k tomu, že má většinu času teplotu čerstvě uvařeného čaje, ani jeden z nás zatím nenašel odvahu dát si zdravotního panáka po ránu. Napadne nás tedy geniální nápad, začít ji míchat s něčím ledově studeným. Třeba s pomerančovým džusem. A tak vzniká nový míchaný nápoj – Prérie sunrise. Když v místním kiosku dojde pomerančový džus, přejdeme na jablečný a míchaný drink překřtíme na Flagstaff sunrise. I když Honza mi teď tvrdí, že ty názvy byly naopak. Těžko říct, jak to bylo doopravdy, protože se slivkou jsme docela pohli a 
Zvětšit mapu
