…“V potu tváře barevný
s vykopanou sekerou
indiáni darebný
s nikym se už neserou
Vylezou když já jdu spát
berou i to co je mý
nesmím na ně nadávat
žralo by mě svědomí
Čejeni už dou sekaj sem tam sekerou
Čejeni už dou ukradnou to co poberou
Čejeni už dou válečný barvy malujou
Čejeni už dou péra na hlavě pérujou“… (Kabát)
Cestou do Tulsy jsme se zastavili za autorem průvodce, podle kterého jedeme. Má ve svém domě v Chandleru galerii Route 66. Bohužel ale nebyl doma. Pokračovali jsme tedy směr Tulsa. Je to dost velké město s velmi pěknou architekturou. Průjezd nám trval skoro dvě hodiny. Všechny města jsou tu strašně roztáhlá. Potom jsme se občerstvili v proslulém Tally´s café. Vypadalo to tam jak z dob Elvise.
Po příjezdu do Claremore, kde máme rezervovaný další kemp zastavujeme na benzínce KUM and GO (zkomolenina come and go – tedy přijď a běž). Snažíme se zorientovat. Jeden pán nám říká, že ten kemp už neexistuje, protože ho koupili indiáni Cherokee. No nádhera. Přece jen to ale jedeme zkusit. To se nám ale do cesty na železničním přejezdu postaví (zastaví) vlak a nehodlá se hnout. Ještěže pán, co stál vedle nás nám nabídl, že to s námi objede jinudy. Opouští nás na benzínce za městem a ukazuje směr.
Vjíždíme do něčeho, co vypadá jako uprchlický tábor, velikánská plocha, rozdělená na malinkatá políčka, která představují jednotlivá místa pro karavany a stany. Problém je, že na tu ohromnou plochu jsou kdesi uprostřed jedny umývárny a toalety. Kolem kohoutků s vodou prosakuje voda, vůbec celá kanalizace je tady nějaká divná, takže se na jednotlivých stáních tvoří močály. No, ale to není všechno. Tento kemp je přímo na příjezdové cestě do indiánského casina, kam se začínají sjíždět houfně hosté, protože je večer nějaká girls night. Jdeme se podívat dovnitř. Není to ale takové to obvyklé casino s ruletami a lidmi co jsou za vodou. Je to spíš takový padesátkrát větší Bastr bar. Všude jsou automaty a je tu jedna místnost na Bingo. Jak procházíme, tak nás provází pohledy místních gamblerů. Nemáme z toho nejlepší pocit. Korunu všemu dodá zmatená paní, u které se máme ubytovat. Vzhledem k tomu, že ani jednomu z nás to tam nepřipadne bezpečné. Ani jeden z nás nehodlá v noci držet hlídky a čekat, který první opilý nebo zfetovaný zákazník půjde hledat další drobné do automatu k nám do stanu, tak se rozhodneme, že pro tentokrát zvolíme radši motel. Ušetřené peníze nám nestojí za to riziko. Navíc já jsem po zkušenostech z Austrálie k původnímu obyvatelstvu trochu víc rezervovaná, než jsem bývala dřív a rozhodně se mi nechce riskovat, že si zopakuji další noc a la Alice Springs (čímž zdravím Chaosse 
)
Vracíme se tedy do města. Cestou se ptáme na cenu ve dvou motelech. Jeden je drahý, druhý je takový tmavý a ponurý a vlastní ho zmatený Ind. Tak jedeme dál. Projedeme křížem krážem město, když najdeme motel, tak je buď špinavý a divný nebo drahý. Jezdíme dál, až se ocitneme opět na benzínce Kum and Go. Pak se kolem motáme ještě několikrát, je nám nějak souzená. Motel furt nemáme, tak se jdeme aspoň najíst do Subway. Ptáme se jich potom ještě na cestu ke dvěma motelům, které zmiňuje průvodce. Tato jednoduchá otázka zaměstná všechny zaměstnance, paní se pak snaží Honzovi ukázat něco na mapě, ale vzhledem k tomu, jak k mapě přistupuje mám obavy, že Honzu dřív než se něco dozví odveze rychlá. Nakonec se tedy dozvíme, co potřebujeme a jedeme opět nočním Claremore hledat motel. Neúspěšně, takže se rozhodneme vrátit ke zmatenému Indovi. Tam má Honza tendence mu začít vysvětlovat, že hledáme motel, protože Indiáni darebný (fucking Indians – jenže Indians v angličtině znamená jak Indiáni tak Indové), naštěstí ho ale zarazím dřív, než předvede parádní fau paux. Po několikahodinových peripetiích s hledáním hotelu a vzpamatovávání se ze šoku z indiánského casina nám pokoj u Inda přijde nakonec docela útulný.
Moc pěkná práce!Museli jste si to užít,co?Krásný komentáře i fotky.