Leháro

Vzhledem k tomu, že pořád na nás má neblahý vliv posun času, zhodnotíme, že nám prospěje jeden den nic moc nedělat, jen se tak prostě povalovat. Užíváme si terasu, doděláváme resty ohledně psaní příspěvků na web, objednáváme on-line kempy, potvrzujeme hotely a tak nějak mezi tím, co se válíme a relaxujeme trochu úředničíme. Pomalu už se začíná naše cesta rýsovat, jen helmy nám zatím chybí, sice jsme se dnes vyjeli podívat do dvou motoobchodů – Hondy a Suzuki, ale nějak nám nedošlo, že je Den nezávislosti a je na hodně místech zavřeno. Cestou jsme si dali první americký hamburger, protože jsme líní i na to si vařit. Po úspěšně proflákaném dnu se vypravíme do Ben Moore´s na točené pivo, které nám včera docela chutnalo. Barman nás překvapí tím, že na otázku, zda chce vidět pasy, řekne, že nás kontrolovala už včera barmanka, a že to je ok. Tak jsme asi byli právě pasování na štamgasty. Barman je v pohodě týpek, ptá se, jestli nepotřebujeme k notebooku zásuvku, je překvapený, že vydržíme na baterky kolem devíti hodin. V baru hraje příjemná hudba, lidi jsou milí, pořád se usmívají. Honza, když jde na cigárko, se seznámí s nějakýma amíkama, co jdou slavit a naučí se od nich nový pozdrav. Já dopisuju zbytek reportáže, ať se konečně dostaneme do reálného času. Poslední dny to bylo náročné. Posun času, spousta nových věcí, problém s připojením notebooku na net, takže se to všechno nějak dostalo do skluzu, ale už to snad bude ok.
Pak jdu na cigárko já. Přímo před dveřmi se mi naskytne výhled na Capitol a nad ním právě probíhající ohňostroj. Těch je vidět všude kolem spousta, oslavy jsou v plném proudu. Ta slavnostní nálada je tak trochu nakažlivá. Je vidět, jak si to amíci užívaj. Jak tak koukám na budovu Capitolu halící se do šera a osvětlovanou barevnými světlicemi, tak nějak mi začne docházet, kde vlastně jsem. Že jsem v zemi Jima Morrisona, Jacka Kerouacka a třeba Kurta Cobaina, který s Nirvanou právě v Olympii začínal. Je to zvláštní pocit, mít na dosah ruky splnění velkého snu, jakým bezpochyby pro nás oba cesta na motorce po Route 66 je. Je to hezký pocit. S úsměvem na tváři se vracím ke svému nedopitému pivu. Dopíšu poslední postřehy z posledních dnů a pak už se vydáváme na cestu domů.
Dnes se vrací Terezka s Tomem. Po jejich příjezdu kecáme ještě chvíli na terase. Jdeme spát docela pozdě. Snad už se náš organismus vrací do normálních kolejí :-)

Diskuze uzavřena.