Zpět na Route 66

Dnes nás čeká úsek Flagstaff – Gallup. Přesuneme se do dalího státu – do Nového Mexika.
Cesta vede dost často po dálnici, bohužel zde není původní route moc zachovalá. Takže občas to vypadá tak, že co tři sjezdy z dálnice sjíždíme a zase se na ni vracíme.
Abychom si cestu trochu zpříjemnili, rozhodli jsme se udělat menší zajížďku do Petrified Forest. Má to být zkamenělý les. Opět platíme vstupné 10 USD a opět jsme tak nějak zklamaní. Ne že by to tam bylo úplně nezajímavé, ale zas až t.ak nás to nenadchlo. Mně se navíc udělalo nějak blbě, asi proto, že nějak málo piju. (vodu :-) Takže zbytek národního parku mám tak nějak rozostřeno, a když se vrátíme na dálnici, tak se výjimečně Honzy radši držím, abych náhodou z Haryka nespadla. Vše se naštěstí spraví, když do sebe na první benzínce naliju asi litr a půl vody.

Po příjezdu do Gallupu se jdeme najíst do Subway. Mně se tam napřed podaří uvíznout na WC, protože mi nejde odemkout zámek. Pak omylem obviním prodavače, že nás okradl a nakonec, než odjedeme z parkoviště nás ještě docela otravují somrující indiáni. No myslím, že nejvyšší čas jít bydlet :-)

Kemp je mezi dvěma silnicemi. A ještě kolem vedou koleje. Fouká tu jak na větrné hůrce. Stan jsme pro jistotu zatížili hromadou kamení, abychom náhodou v noci někam neuletěli. Teď pokračujeme v míchání drinků z našeho národního nápoje a k tomu nám vlaje česká vlajka, kterou jsme dnes konečně zvládli připevnit na mašinu.

Dnes nás čeká úsek Flagstaff – Gallup. Přesuneme se do dalího státu – do Nového Mexika.
Cesta vede dost často po dálnici, bohužel zde není původní route moc zachovalá. Takže občas to vypadá tak, že co tři sjezdy z dálnice sjíždíme a zase se na ni vracíme.
Abychom si cestu trochu zpříjemnili, rozhodli jsme se udělat menší zajížďku do Petrified Forest. Má to být zkamenělý les. Opět platíme vstupné 10 USD a opět jsme tak nějak zklamaní. Ne že by to tam bylo úplně nezajímavé, ale zas až t.ak nás to nenadchlo. Mně se navíc udělalo nějak blbě, asi proto, že nějak málo piju. (vodu :-) Takže zbytek národního parku mám tak nějak rozostřeno, a když se vrátíme na dálnici, tak se výjimečně Honzy radši držím, abych náhodou z Haryka nespadla. Vše se naštěstí spraví, když do sebe na první benzínce naliju asi litr a půl vody.

Po příjezdu do Gallupu se jdeme najíst do Subway. Mně se tam napřed podaří uvíznout na WC, protože mi nejde odemkout zámek. Pak omylem obviním prodavače, že nás okradl a nakonec, než odjedeme z parkoviště nás ještě docela otravují somrující indiáni. No myslím, že nejvyšší čas jít bydlet :-)

Kemp je mezi dvěma silnicemi. A ještě kolem vedou koleje. Fouká tu jak na větrné hůrce. Stan jsme pro jistotu zatížili hromadou kamení, abychom náhodou v noci někam neuletěli. Teď pokračujeme v míchání drinků z našeho národního nápoje a k tomu nám vlaje česká vlajka, kterou jsme dnes konečně zvládli připevnit na mašinu.
Zvětšit mapu

Diskuze uzavřena.