Ráno hned jak se vzbudím jdu řešit na recepci situaci, kdy nás nechali před branami kempu, ačkoliv jsme měli tři týdny předem zaplacené ubytování. Předpis je předpis, vůl zůstane volem, takže se dozvídám jak z kolovrátku, že nařízení státu, přes které nejede vlak. Prý jsme na to byli dostatečně upozorněni. Upozornění spočívalo v tom, že na asi třetí stránce podmínek ubytování v kempu drobným písmem bylo něco takového uvedeno. No asi nejsem jediná, kdo by tak zásadní informaci čekal v potvrzovacím mailu na první stránce tučným písmem. Většina lidí si netiskne deset stran rezervace ke každému dni z třiceti plánovaných. No nakonec vyhádám aspoň přístupové kódy do koupelny a na připojení k internetu. Také jsme se rozhodli další dvě noci rezervace stornovat. Za prvé je to tu dost z ruky od centra Chicaga, za druhé je to tu od začátku jak ze špatného filmu. Na otázku, zda si mohu koupit dvě kávy, se mi dostane odpověď ve stylu: Bohužel kávu neprodáváme. Ptám se proč. Jak překvapivé: Protože nám to nedovoluje jakési nařízení státu. No, ještě že už za chvíli mizíme. Vracím se s novými historkami za Honzou. Jen se tomu všemu už smějeme. On ještě přihodí svojí novou historku s našimi sousedy, kdy starší pán v klobouku vyzvídá, kdože to jsme, odkud a kam jedeme. A když to zjistí, tak mu spadne čelist, a jen opakuje jak je to úžasné a celou naší cestovní anabázi jde velmi nahlas povykládat půlce kempu. Každou větu ukončí slovy, jak je to úžasné, nebo není to úžasné. No a to si Honza myslí, že já jsem doposud jezdila do bláznistánů. Jakože Illinois se myslím žádný nevyrovná 
Konečně vyrazíme na cestu do mekky Harlejářů – do Millwaukee. Projíždíme krásným, velmi příjemný městem u jezera Geneva. To už jsme naštěstí přejeli hranice do Wisconsinu, takže konečně zase potkáváme normální, policejním drilem a dementními zákony nepoznamenané lidi. Nálada se nám zlepšuje každým kilometrem dál od hranice s Illinois. Nějak nám ten stát prostě nesedl.
Millwauke je nádherné město, zejména historická část mi doslova vyrazí dech. Jsou tu nádherné cihlové činžáky z dob začátku století, z nichž úplně čiší duch počátku kapitalismu. Je to jedno z nejhezčích velkých měst, kterým jsme projížděli. Ale to už se v dálce objeví velkolepá budova muzea Harley Davidson. Na prohlídku nám sice zbývají jen necelé tři hodiny, ale je to dech beroucí zážitek. Ač ani jeden z nás není skalní Harykovec, oba si tu chrochtáme blahem. Těžko se to popisuje. Jestli někdy budete v těchto končinách, určitě se zajeďte podívat, stojí to za to. Potom následují nákupy nějakých suvenýrů, už neodmyslitelné bloudění po městě při hledání správné cesty. Když se nakonec vymotáme z města ven, ještě si dopřejeme občerstvovací pauzu na benzínce. Trochu se zamračilo, což by nás ale asi až tak podstatně nerozhodilo. Rozhodilo nás varování už asi osmého kolemjdoucího, že se sem řítí bouře zlá, vichr silný a snad úplný konec světa sám. No, tak si říkáme, jsou to místní, asi o tom něco vědí. Poprvé za celou cestu se navlečeme do nepromoků a vyrazíme. Po asi hodině a půl, kdy na nás spadlo slovy dvacet sedm kapek se na benzínce opět vyslečeme. Opět následuje hon za pivem. Pro změnu potkáváme samé benzínky, kde pro jistotu neprodávají alkohol vůbec. Ale zase tu hraje docela fajn hudba, takže si pauzy prodlužujeme, pijeme velikánské koly a velikánská kafe a užíváme si poslední okamžiky cesty. Jojo, blíží se to, zítra jdeme vrátit Haryka.
Dnes spíme v hotelu kousek od místa, kde sídlí Eaglerider a kousek od letiště. Hotel nabízí transfer na letiště zdarma a ještě k tomu příznivé ceny pro příznivce Harleye. Ideální stav. Ale jen co odmontujeme všechny věci z motorky a dostaneme se pod střechu spustí se něco šíleného. Opravdu nás dostihla ona bouře, před níž nás varovali. Jsme rádi, že jsme tomu ujeli. Byla by to asi dost nepříjemná tečka. Počasí nám na celý měsíc vyšlo dokonale. Když pršelo tak v noci, kdy už nás to netrápilo.
Honza neúspěšně bojuje s připojením na net, takže nám je přislíbeno, že hned ráno nás přestěhují někam, kde fungovat bude. Chvíli se díváme na kreslené seriály a pak padáme únavou.