Route 66 : Číkus a Ganesa7 na Harley Davidson Heritage Softail

Dostali jsme k užívání auto Tomova syna Luka. Napřed jsme trochu zděšeni, ale docela rychle se s ním skamarádíme. Jen několik věcí nás překvapuje. Jeden klíč je od zapalování, jiný od dveří. Světla se zapínají takovou tahací páčkou a ruční brzda je vlastně nožní. Další problém nastává, když zjistíme, že ručička palivoměru je téměř na nule. Jedeme si prohlídnout město a trochu se tu zorientovat. Ale cestou nepotkáváme žádnou benzínku. Takže se pak při procházce městem ptáme místních policajtů, kteří jsou kupodivu velmi ochotní a vstřícní a k nejbližší nás navigují. Město je docela malé, ale vcelku příjemné. Procházku zakončíme návštěvou kavárny, kde nás mile překvapí, že první co nám přistane na stole jsou sklenice s vychlazenou vodou (zdarma) a pak také to, že jakmile dopijeme kafe, přijde servírka a dolije nám jej znova do plna. Potom už se vydáme hledat již zmiňovanou benzínku. Zjišťujeme, že chceme-li platit cash, musíme napřed zaplatit, což také uděláme. Jenže pak nastane problém. Máme sice dva klíče od auta, ale bohužel ani jeden nepasuje do nádrže. Takže jsme v prekérní situaci. Benzín už máme koupený, ale nemáme ho kam nalít. Naštěstí si uvědomíme, že kdesi v autě na podlaze jsme jakýsi další klíč zahlédli a naštěstí je to ten správný. Takže konečně úspěšně dokončíme tankování a vyrážíme dál. Ručička palivoměru se ale nepohla, což znamená, že nevíme kolik v nádrži vlastně je celkem benzínu a kolik auto žere, což znamená, že pro jistotu budeme tankovat častěji, abychom někde na odlehlém místě neskončili s prázdnou nádrží. Pak se ještě trochu projíždíme kolem jezera na jih. Dominantu Olympie tvoří budova Capitolu, která se tyčí nad jezerem. Udělali jsme docela velký okruh a můžeme říci, že jsme se už tady docela slušně zorientovali a také si zvykli na místní dopravní předpisy a značení, které je velmi přehledné. Pak jsme se rozhodli zorientovat v cenách potravin v místních supermarketech. Po dlouhých peripetiích a obchodech, kde mají všechno organic, ale zase za trojnásobné ceny konečně objevujeme naši cenovou skupinu , a to dolar shop a Grocery outlet, kde už se ceny víceméně blíží těm našim a také jsou více budget friendly. Kromě jiného nakupujeme i pár plechovek místního piva. Bohužel se na nás asi podepsal časový posun, protože jsme tak unavení, že kolem jedenácté, poté, co jsme stěží zvládli každý jedno pivo usínáme.

This entry was posted on Středa, Červenec 1st, 2009 at 00:00 and is filed under cestopis. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.