Po příletu na letiště v Tacomě vyplňujeme několik navzájem si hodně podobných formulářů, se kterými posléze jdeme k přepážce. Celní úředník si nás prohlíží a ptá se, proč jdeme až teď. Vysvětlení, že nám trvalo poněkud déle vyplnit všechny ty lejstra, ho uspokojí. Začne se vyptávat na důvod naší návštěvy. Pro začátek zmiňujeme jen návštěvu Terezky a ostatní plány ohledně pronájmu motorky si necháváme pro sebe. Taktika asi funguje, protože otázek není zdaleka tolik, jako při příletu do Tel Avivu. Ještě musíme celníkovi na památku zanechat otisky všech svých prstíků a jsme vpuštěni 
Vyzvedáváme batohy, překvapivě dorazily oba. Pak následuje další kontrola, tentokrát odevzdáváme poslední vyplněný formulář vysmátému černochovi, který si dělá srandu z mého trička mango addict. Pak opět odevzdáváme batohy na jakýsi jezdící pás a nastupujeme do vlaku, který nás odveze do příletové haly. Tam je zase chvíli zmateně hledáme. Mezitím se setkáme s Annie, Terezčinou kamarádkou, která nás přijela vyzvednout. Venku u auta čeká ještě Karl, který, jak se později ukáže, je nadšený motorkář, takže si máme cestou do Olympie o čem povídat. Ubytováváme se v domě u Toma a Terezky, kteří jsou teď na návštěvě příbuzných a dojedou později. Dům je úžasnej a ještě lepší je velká terasa za ním. Tak nějak nás ta mezikontinetální přeprava zmohla natolik, že si omylem otvíráme nealko pivo a uvědomíme si to, až je skoro dopito. Pak už padáme únavou do říše snů.