Route 66 : Číkus a Ganesa7 na Harley Davidson Heritage Softail

Ráno se ještě chvíli motáme v Barstow, fotíme legendární motely a restaurace, navštívíme muzeum Route 66 a pak se vydáme na cestu do Newberry Srings. Zastavujeme v Daggettu, odkud se dá udělat výlet do Calico Ghost Town. Ale záhy zjišťujeme, že místní duchové nás opravdu nemají rádi. Při vjíždění na opuštěnou starou benzínovou pumpu se nám podaří položit Haryka na pravobok. Semlelo se to celé tak nějak rychle, že se tomu jen přihlouple smějem. Pochopili jsme, co nejvíce škodí Harykovi. Ano, je to písek (první cenu vyhrává Rod ). Zatáčet na písku s takhle těžkou mrchou se vážně nevyplácí. No teď nás čeká úkol nelehký, a to postavit Haryka opět na dvě kola. Sice by tomu moc lidí nevěřilo, ale ano, je to možné. I dvě „korby“ jako my můžou zvednout plně naloženou motorku vlastními silami. Takže první pád (doufám, že i poslední) máme za sebou, škody veškeré žádné, a to jak na nás tak na Harykovi. Na Calico Ghost Town nakonec kašleme, kdoví co by nám ti místní duchové ještě vyvedli dalšího a jedeme do Newberry springs, kde se nachází legendární Bagdad café, které hrálo významnou roli v jednom německém filmu. Už začíná ta pravá Route 66. Míjíme zvláštní polorozpadlé budovy, které pamatují matku silnic v dobách její největší slávy. Potkáváme zvláštní postavičky. Kolem nás se kam oko dohlédne rozprostírá poušť. Jen hodně v dáli po obou stranách se tyčí hory, které občas vypadají jako namalované kulisy. Pomalu začínáme chápat, co všichni (Karl, Tom, děcka v Seattlu) mysleli tím, když říkali: It´s gonna be HOT down there! Ano, je tu horko. I když ne, horko je slabý výraz pro to, čím právě projíždíme. Je to jako bychom jeli cestou cestu proti otevřené horkovzdušné troubě. (No, pozitivní na tom je jen to, že mi konečně opravdu není zima ) Vzduch je tak horký, že místy až pálí.
Bagdad café je kouzelné místo s úžasnou atmosférou. Všichni jsou strašně milí a příjemní, někteří jsou trošku zmatení, těžko říct, zda je to způsobeno přílišnou konzumací lehkých drog, nebo dlouhodobým pobytem v poušti Každopádně zajímavý zážitek. A mimo jiné nás všichni upozorňují na to, že v Needles, kam máme namířeno, je šílený horko. Ještě větší než tady? To už snad ani není možné, říkáme si. Hned za městem slyšíme zvláštní cinknutí, batohy za mnou se nějak zvláštně sesuly dozadu. To už křičím na Honzu ať zastaví. Slezeme z motorky a je nám jasné, co se stalo. Urval se šroub, který k sobě drží moje sedlo a nosič. No paráda. Chvíli se pokoušíme o nemožné. Uprostřed rozpálené pouště hledáme šroubek Nakonec to vzdáme. Nějak provizorně převážeme náklad, já dostanu instrukce, že se nesmím moc vrtět, protože sedlo drží silou vůle a jedeme dál.
Pokračujeme směr Ludlow a Amboy. Tam si fotíme legendární Roy´s café, zastavíme se na studenou vodu, protože je třeba dodržovat pitný režim. Při té příležitosti pokecáme s další zajímavou postavičkou, kterou je takový legrační buzík. Loučí se s námi slovy: Nezapomeňte, v Chicagu si dejte pizzu. Sice ji tam pečou mafiáni, ale je luxusní
Pokračujeme pouští dál na východ. Občas míjíme stará města jako Danby, Essex, Goffs. No teda města, většinou se jedná o jeden až pět domů u cesty. Když je to hodně dobrý, je tam i benzínka. Cesta příjemně plyne a než se nadějeme jsme v Needles v KOA kempu. Jelikož je pořád šílený horko, naložíme se na hodinku do bazénu. Pak si uvaříme hnusný jídlo z plechovek a dojdeme k závěru, že nadále se budeme stravovat spíš ve fastfoodech, protože není možné vézt zásoby na mašině, místní uhlí je napuštěné benzínem, takže jídlo pak chutná dost zvláštně, a protože celkově většinou dorazíme do kempu tak dead, že na nějaký vyvařování už není moc energie. Navíc ceny za hotový jídlo se víceméně dostanou na podobnou hodnotu, jako utratíme za jídlo, co si vaříme sami. Dopíjíme hnusný teplý sprite, který ani nemáme odvahu míchat s hnusným teplým Fernetem a jdeme spát. Nebo se o to aspoň pokusit. Vedro neustává ani po západu slunce.
Zvětšit mapu

This entry was posted on Sobota, Červenec 11th, 2009 at 20:07 and is filed under cestopis. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.