Route 66 : Číkus a Ganesa7 na Harley Davidson Heritage Softail

To jsme si tak říkali, že je zajímavé, že ačkoli je většina aut co potkáváme zlehka pomuchlaných, nepotkali jsme žádnou nehodu.

Tak jsem se asi trochu otrkal a za tu dobu, co jsme tady, jsem si přestal dělat starosti s předepsanou rychlostí. Běžně jezdím tak 15 – 20 mph přes povolený limit. Ono to s Harykem ani nijak moc víc nejde. (Mít tady ale svoji mašinu, mám tady asi často 250+. Takhle rovné, široké, přehledné silnice s kvalitním povrchem se v ČR asi najít ani nedají. Ikdyž to by po mně šerifové asi už šli ) Sice mi leze na nervy, jak všichni amíci připosraně dodržují pravidla a zavazí, ale ráno zmiňuju, že mě to sice štve, ale že je naopak fajn, že nepotkáváme kretény jako v ČR (mám na mysli nedávání přednosti a podobně).

Dneska si tak jedeme po staré 66, paralelní silnici vedle dálnice Interstate 44, pohodová kochačka, na tachu kolem 60 (povolená 55, takže dokonce ani nepřekračujeme),  kanady položené na padákách, úsměv od ucha k uchu. Cca 200 metrů před náma vystrčí Ford F150 čenich ze dvora domu na levé straně silnice.  Chce pokračovat doleva po silnici, tedy v mém směru. Řidič se rozhlédne, vidí, že se zprava blíží motorka …. a prostě to tam pošle. Kripl debilní. (Fakt má na značce logo vozíčkáře a vševýstižné „disabled“) No, brzdím co dva kotouče stačí, pneumatiky zapískají a s rezervou dobrzdím. Opřu se o klakson, ale blbečkovi v kšiltovce je to asi jedno. Kdyby tam jel kamion, má to už za sebou. Mimochodem kamiony tady jezdí bežně 80 mph (i na padesátce) a tak je potřeba s tím počítat hlavně při připojování na hlavní. Zvlášť když není k dispozici pořádný výkon.

Později, již na Interstate 44 směrem na St. Louis si to tak jede nějaký jistě velmi zkušený a opatrný řidič v levém pruhu, rychlost na hranici povolené. Blíží se horizont. Jakmile se na něj vyhoupne, uvidí v údolí vznikající kolonu a zareaguje jako profesionál. Zadupne brzdy a chystá se otáčet (asi ví, že šerifové mají zrovna střídání směn a tak ho nemá kdo pokutovat). Auto jedoucí za ním brzdí, co mu adheze stačí a já jako třetí v pořadí konečně zjišťuju, že odpověď je ano. Ano, brzdy naloženého Haryka umí zablokovat obě kola (a s pneumatikama to tedy taky evidentně nebude žádná sláva). Za mocného kvílení gum a tancování mašiny po rychlém pruhu ani nestíhám troubit a jen hodně sprostě nadávám na toho blba. Ani mě v tom šoku nenapadlo se podívat, zda je taky disabled, nebo si o vozíček teprve koleduje. Naštěstí se to obejde bez lehance i bez kontaktu s kufrem auta přede mnou a jediný výsledek jsou probržděné plošky na gumách a zvýšená frekvence tepu a hladina adrenalinu.

Třetího blba potkáváme o pár minut později. Naštěstí je již neškodný a jen zmateně pobíhá kolem svého kamionu převráceného v dělícím pruhu dálnice. V pobíhání jsou s ním solidární švestky a hasiči a taky se hemží kolem. To on způsobil zácpu. Nevím jak se to stalo, ale tipl bych, že usnul za volantem. Naštěstí tady mají opravdu hodně prostoru mezi oběma směry dálnice, tak se evidentně krom pomačkanýho tahače a návěsu (a možná zničeného zboží) nic tak vážného nestalo. Kdyby takhle hopsnul do protisměru ve špičce na D1 v ČR … fuj!

Tak snad jsme si blízká setkání nasíracího druhu pro zbytek pobytu vyčerpali, dneska to stačilo. V St. Louis, kde jsem si připadal trochu jako Bobík na planetě Boburan jsem vypozoroval, že čím víc pruhů je na dálnici k dispozici, tím menši procento řidičů při změně pruhu používá blinkry. Žádným průserem to ale ani nezasmrdělo, tak jsem si poklidným tempem dobrblal už po tmě do kempu, zaparkoval motorku, otevřel si Budweiser a řekl si, že bych o tom vlastně mohl napsat

Ještě bude dneska hodně mrtvých…

…komárů

This entry was posted on Pátek, Červenec 24th, 2009 at 07:14 and is filed under cestopis. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.